VOX COELESTIS.

Hlas jásej andělův i vesmír bouři hvězdný:

Buď veleben, jenž nebe Svatým otvíráš,

co zloby synové v tmy jícen tonou bezdný,

hruď raníš člověku, hnis rány vytíráš,

Svatý, Spravedlivý!

Buď slaven Slitovník! On v skalách srdcí týčí

kříž k lásky oběti, pne s něho ramena,

by, vášní bludný pych kde zpurně se mu příčí,

v klín jemu posléze skráň klesla znavená –

Svatý, Silný!

Duch chvalou dobrořeč i věčné pravdy Duchu!

Rmut bludu z kalných-li mě zdrojů prolíná –

však nesa v stínech těla nesmrtnosti tuchu,

duch ku světlu se Ducha touhou upíná,

Svatý, Nesmrtelný!

Až páky hněvu zasadí i světů na vývraty,

kdy srdce poslední z hrůz vadnou ku skonu,

buď blahoslaven Svatý, Svatý, Svatý

dnů věčných Hospodin, Bůh v novém Sionu

věky věkův. Amen.