Vox dilecti mei: ecce iste venit saliens in montibus, transiliens colles.

Zem zahalena v mlhu... černá noc...

já zírám v dál a vidím na obzoru,

jak plamen rudý osvěcuje horu

a vidím blížiti se boží moc.

Již vidím zřetelně to Srdce boží,

neb z něho šlehá plamen onen stkvěly

a záře paprsků jak zlaté střely,

již rozeznávám kříž a věnec z hloží.

Já jdu mu naproti a volám naň:

„Jsi ty to milý můj, jenž rychle tak

sem spěješ k nám jak lehkonohá laň?“

– „Jdu spasit tebe, duše moje milá!“

Tak libě na mne snes se jeho zrak

a ústa na čelo mne políbila.