VPÁD.

Ze snů svých lesy zvolaly a třeskly zbraní kovy,

krok vyzvědačů plíživý se stlumil v třásni mechu

a zatajená slova plála v urychleném dechu.

Někomu připomínal rovy žalostný vzkřek sovy.

Ty, který nepoznal jsi hledí nepřítele svého

a kdo se stínů mrtvých lekáš, uzavři se doma!

Své nejsvětější jméno šeptni třesoucíma rtoma,

ať ochrání tě kouzlo jeho ode všeho zlého!

A alejemi letěl vzdech a heslo varující:

ty, kdo jsi ve hradě, zda střežíš svoje valy!

l vlnky bystřin zmlkly, jakoby se bály,

když jezdec s krví v bledé líci pádil po silnici.

jak kroky jejich vedeny by byly tajuplnou mocí.

I skaliska se zachvěla, neb osud mluvil hlasem noci:

kdo z tajné družiny jste mojí, postavte se k boji!

O kasteláne důvěřivý, připust v mysli zradu!

Máš doma dítě, ženu, bratra, všechny svoje druhy?

Sám braň se! Vyjdi na valy! Jim ponech spánek tuhý!

Buď jist, dnes jenom k tvému pádu vzbudí se kdos v hradu!