VRABCI NA PLOTĚ

Jak jsou plni moudrosti a ctnosti,

čistá píseň k chvále skutečnosti.

Jarní slunce stvořitelskou dlaní

podává jim světlo na koupání.

Světlo, teplo, úsměv nejplodnější

pro květiny, ptáky, lidi zdejší.

Cvrlikají, hemží se a – vzlétnou

náhle malou šedohnědou Etnou.

Proletáři? Spíše volnost sama,

družnost, ples, či malé ptačí drama.

Neohlupováni pověrami

pro společnou radost žijí s námi.

Kočkám smějí se a dravcům prchnou.

Brzy šibalové tiše sprchnou

do třešní, jež pro každého zrají.

Teď se z plotu na mě usmívají

chytrá očka – která zničit může

zas jen zatracená lidská kůže.