VRABCI.

Na ulici pod lipami

vrabců několik se bije

ušmouraných – saze samy –.

Jdou tu páni, jdou tu dámy –.

Komu se to lépe žije?

V křiku, sváru, v šumu, v bití

s družkami a kamarády

na slunci, jež jim se třpytí,

chtějí štěstí zachytiti,

dokud je ten život mladý.

Po střechách se spolu honí,

do žlabů se k sobě kryjí,

v akátech, jichž květy voní,

koketně se k sobě kloní,

v dnešním štěstí sytě žijí – –.

Co jim včera? – Co jim Ioni?