VRABEC A KOČKA.

Vrabec a kočka – jaké thema,

jak všední, školská vzpomínka!

Ten titul vtipu za zblo nemá

a – přece se rdíte zlehýnka.

Slavík a růže kdys to znělo

v houpavém rytmu sladkých strun –

tehdy jsem líbal vaše čelo

a z písní svých vám stavěl trůn.

Vrabec a kočka – jaká prósa

dnes do péra mi vjíždí, že!

Vzpomínám, zvala jste se Róza,

s čímž měl můj rým dost potíže.

Slavík a růže – och, má paní,

ti kvetou dodnes, zpívají,

k vám zalehne ta píseň maní,

a vzdychnete si potají.

Pak přihmouříte brvy hnědé

a prohnete se unyle:

proč dál to člověk nepřivede

než na ty verše zpozdilé...