VRACÍME SE ZPÁTKY.

Vracíme se zpátky v opuštěné domy,

kde nám kdysi zhořkla radosť čekání,

obzor v dálky lákal rozřešením všeho,

posílal své touhy v naše ústraní.

Překonáni šli jsme. V hymny našich zpěvů

dutě zněly žalmy bludných karavan,

jež šly z poutí k Míru okradeny o vše

a zapadly zase v nekonečný lán.

A pak přišly lebky, úskalí a hory,

nad nimi jen dálka krví zardělá, – –

Doma zatím děti umíraly hladem,

stišila se navždy píseň veselá –

Vracíme se zpátky – nezlomeni, pevni,

k opuštěným brázdám, hotovi jen sít,

připravovat cesty šťastnějším a hrdým,

kteří budou silni hory překročit –

Bude všecko jasno – Nekončí v nás štěstí,

lidstvo jest jen chodbou, kterou půjde dál,

děti budou smát se závratně a jasně,

když už všecky slzy otec vyplakal –