VRAK

Přitiskni horké ruce na čelo,

Na smutek nemysli, jejž duše hostí.

Nech srdce bíti, jak by vráželo

Hřeb za hřebem do rakve minulosti.

Vyhnanče marný, zanech nadějí

V hlubinách noci, v které vichr duje.

Nech srdce bíti, neboť mocněji

Je příboj živlů venku přehlušuje.

Teď bolest z poraněné duše vstává,

Jak ze spadlého hnízda vzlétne pták

A vyplašeně nad ním křídly mává.

A poděšen teď slyšíš nářky táhlé,

Jak všichni tvoji mrtví k sobe náhle

By volali tě na rozbitý vrak.