VRAK

A nechci uslyšet hlas vyčítavý

z cest, křižovatek, jejž jsem pominul.

Jak hledím nazpět, stříká proud tam dravý.

Oh, někdo zmizel tam a zahynul.

Já přeplul náhodou a mnozí jiní.

My nazí na balvany usedli.

Sesláblost, mdlobná únava nás viní

z marného žití, výraz ubledlý.

O záchraně na pevném břehu sníme,

a zdá se nám: Jen slunce vzkřísí zas.

Však ne, ne: prudkým sluncem uhoříme.

Nám nezvyklý je slunce plný jas.

My přepluli. Však hladem vysíleni

padáme, každý mře jak procitne.

Příšerný zápach mrtvol k zadušení

a kolem hlavy tlící, bezcitné.

My přepluli, – však pýcha neplá v zraku.

My přepluli... Však čin se utopil.

Z našeho dalo by se soudit vraku

na velké naděje, na velký cíl.