Vrány.

Je smutno v horách zimní doby

a není cest a není drah,

a jako velké, bílé hroby

jsou nízké střechy na chatách.

Jak vymřelé jsou všecky strany,

a stále zamračen je den,

a z pláně tíhnou lačné vrány

v les za srnem, jenž postřelen.

On zrádně raněn oči klopě

mře někde v houští temných dřev,

vran mladší třebou v sněhu stopě

a starší v boku stydlou krev.

Smrt horalova druhdy stejna

je se srnčí: kol sníh a led,

a nad ním krvelačná hejna

těch starých i těch mladých běd.