Vrásky.

Když bylas dítě, tu žertem sladce

měkkou svou rukou stíralas hladce

vrásky s čela své matce.

Ve věnci kvítí k sobě se druží;

dny tvoje řetěz edenských růží –

vrásky – stíráš teď muži.

Netknuta sama starosti hnětem,

věř mi, že kdys též andělským retem

vrásky slíbáš svým dětem!

Pokojná s vírou, vše kol když klamá,

s úsměvem patříš v života drama;

vrásky? – Nemáš jich sama!