VRAŤ SE...

Žloutne již listí

na stromech v háji,

vítr jím svistí.

V luhy i lada

se šumných větví

pozvolna padá.

A vítr hraje

v sežloutlém listí,

nese je v kraje.

Listí se třese,

vítr je honí

v poli i lese.

V zahradě, poli,

k trávě se chýlí

stromové holí...

Kde jsou teď oni,

kteří tu v létě

baví se, honí?

Kde jsou ti mladí,

dříve již v štěstí

snívali tady? – –

Kteří tu stáli

v jasu a štěstí,

dávno jsou v dáli.

Byli tu chvíli,

za svým teď cílem

ve světě pílí.

V slzách i blahu

ku předu lepší

klestí si dráhu.

Světem se honí

pro úsměv slávy,

bojují pro ni. – –

V některé chvíli

zda také pomní,

tady že žili? –

Duše má bílá,

vzpomeneš také,

Tys že tu žila? –

Bez smavých květů,

smutno je tady,

bez Tvojích retů.

Vrať se, mé nebe,

v štěstí ať zase

zobjímám Tebe!

Vrať se v mé sady!

Pak i tím chladem

vzpučí květ všady – –

Listí se třese,

vítr je honí

v poli i lese...