VRÁTIL SE PODZIM...

Vrátil se podzim; pod stromy svítí

spadané, žluté listí;

lze už jen květy poslední svíti,

poslední sloky spřísti.

Lze už jen nazpět do léta zříti,

a jak to v trávě svistí,

epilog svého marného žití

smutně a mlčky čísti.

Bělounká vlákna ještě se chytí

na suché, choré listí;

poslední růže v slunci se třpytí:

k smrti se rosou čistí...

Za chvíli všecko v mlhy se zřítí,

touhy i nenávisti.