VRBA.

Ale to se podivéme

na to našo vrbo!

V zémě bela osekaná,

černé hrb na hrbo.

A včel stoji jako Manda,

dež de do kostela.

Hlavo jak koš kadeřavó,

vefrnděná celá.

Osekale, zotinale

z jara próti všecko –

obrustla a omládla zas

tajak maly děcko.

Takovi sme me Hanáce:

Ať hrom do nás pere,

otne-le nám jedno roko,

vehrozime štere!