Vrba.

Slyš, sever na varhany hraje

kdes v lese, buků list kde svát,

mdlá vrba vody u pokraje

šat svléká už a touží spát.

A zdřímne brzy, usne záhy,

až sníh jí bude v kadeř vát,

zda o dnech plných sladké vláhy

a ptácích bude se jí zdát?

Zda rozhárá chlad její krve

v čas z dálky vrátivší se jih,

a pták, jenž opustil ji prve,

zas hnízdit její ve větvích?