VRBICE

Pod Bohumínem, kde dozněla mých dědů řeč,

a mezi Hrušovem, fabrika panská kde kouří,

fabrika Prusů, kde dýcháme zticha a ztěžka,

ležíš ty dědino chudobná s dřevěným chrámem.

Zapadlé domky, kde po střechách mechy se plazí,

ve čtyrech topolech na kříži Kristus.

Tak

vrazili v čelo mi trnovou korunu při Bohumíně,

přibili ruku mi v Ostravě, v Těšíně v srdce mne bodli,

z Lipiny ocet mi podali píti,

při Lysé nohy mi probili hřebem.

Jednou, ó jednou ty pro mne si přijdeš,

tmavá a tichá ty děvucho, bezlesklých vlasů,

co mák nosíš v ruce.

Noc přijde bez konce, noc slitování,

dál bude bič znít, dál budou nás dávit,

pod Bohumínem a v Hrušově, v Lipině, v Bašce,

já to víc neslyším, co je mi po tom,

co je mi po všem.