VRBY NAD POTOKEM.

Potok v tmu noční potopen,

vrbami z šeda obklopen,

a když šel měsíc vrbami,

jsou potaženy strunami.

Vyběhli lidé z vesnice,

vyběhly mladé dívčice,

a ten, který je vyděsil,

na vrbu housle pověsil.

Nelekla se jen jediná,

ta byla toho příčina,

ta odkvapila v podstřeší,

tam svoje srdce potěší.

Hned z rána zněly cymbály,

ty svatebčanům zahrály,

kdy však šli kolem potoku,

zašla jim vůle do skoku.

Zbudil se, zbudil mladý spáč

a z vrby zahrál divný pláč,

tam ještě bloudil noční duch,

až ji přechází zrak i sluch.

Rozluč se, děvče, s nadějí,

lidé to místo míjejí,

to místo, tebe zároveň,

a můžeš-li, pak zapomeň!