VRBY NAD TŮNÍ

Nad zamlklou lesní tůní

svislé vrby sní a stůní

s přihořklých svých listů vůní.

Často ve pláči zde dlela,

až se v posled osiřelá

do vln holubicí schvěla.

Přeletěl svit černou tůní,

od té doby vrby stůní

jak stráž mrtvých bdíce u ní.