VRCH DUŠÍ.

Stezka se ztratila v močále.

Přede mnou chodba je ve skále,

neschůdná, studená chodba.

S nejistým pohledem dítěte

vstoupil jsem do skály zakleté,

do skály zakletých duší.

Neplálo slunce, nevoněl kraj,

nepěli ptáci, nešeptal háj,

veliké ticho zde vládlo.

Tázavě stanul jsem v temnotách,

nějaký stín se za mnou táh,

oděný v zvetšelý rubáš.

Chodba se ztrácela ve skále.

Sova kdes houkala v močále,

jakoby někdo umřít měl.

Pojednou slyšel jsem temný pád,

a kohos vášnivě naříkat,

vášnivě do dlaní za mnou – –