Vrchní.

Umřel vrchní, lidu metla –

sužovalť lid drahný rok –

večer bouře do vsi slétla,

v noci bila zámku v bok.

V zlatou rakev vyzdobili

černé smrti náhlý plen,

po mši v první rána chvíli

čtyřmi bude vyvezen.

Bouř se lítí; blesky hadí

jizlí v nebi tam i sem – –

kdo že vískou v noci pádí

s koní bujným řehotem?

Jede povoz plný záře,

kolem prach – či je to dým?

Čtyři koně v černé káře

s proudem z nozder žeřavým.

Na káře dva černí páni,

oči jako žhavá krev...

Vše se žehná. – V době ranní

příkrov šli dát na rakev.

Prázdná! Jenom rubáš zřeli...

Lid vyprávěl druhý den,

tmou do zámku dva že jeli,

ale tři že jeli ven.