VRCHOLY LIDSTVA POUZE SNĚTIVÍ...

Vrcholy lidstva pouze snětiví,

však kořeny jsou zdravé, vláhu ssají...

Seříznem balast jednou neživý,

ty suché větve, vše nám vykrádají...

Přezrálé, shnilé věků ovoce

hlav podobu má těžkých korunami...

Tak zraje k pádu po dni, po roce

a hnilobu svou šíří rovinami...

Schnou vrcholy... Však zdola rosteme...

My rostem, člověče... A v jizbě setmělé

už není to pusté, osamělé...

A světla poznání-li rozžhneme

už zříme: shnilý balast jak se kývá

tisíci kročejemi otřásán...

Jen pevně držet se mu ještě zbývá

ve větvích suchých s hejnem černých vran...