VŘES. (IV.)

Až hrdých snů mých došumí

vysoké, černé lesy,

posledních kmenů dutý pád

do hlubin duši mou zděsí –

chtěl bych být jako mýtina,

na kterou dívám se s plesem:

zbavena stromů, v samotě

ještě se ozdobí vřesem.

Ještě k ní motýl přiletí,

ještě k ní přiletí včela,

ještě je v slunci srpnovém

růžově uzardělá...