Vřes.

Na lesní stráni zalité sluncem

rosou se třpytí růžový vřes,

nad ním se honí obláčky bílé,

dokola z lesa zní ptáků ples.

Vyprahne země, umlknou písně,

vše ničí žhoucí sluneční žár;

stráň stále skytá růžové květy

i v léta znoji člověku v zdar.

V duši tak stále ctnosti květ svítí,

růžovým vřesem jak krytá stráň,

i když svit mládí léta žár zničí,

stáří když jíním zbělí skráň.