VŘESOVIŠTĚ.

Z lesa vyšed hledím k vřesovišti.

Zabarvuje mírnou, táhlou stráň,

za níž pod lesy se rybník blyští.

V zamyšlení vnímám obraz nový:

statisíce trsů drobných snítek

skrápí jemně vystříhaný kvítek –

a vše splývá v nádech fialový.

Uschlá metlice se nad ním bělá,

k obzoru kde stráň se zvolna vejší,

tu tam kynou místa zelenější –

nad vším sosna kývá osamělá.

Duše stromu v dálku zahleděna

zří, jak od severu ku vřesu

mlhavá se blíží, smutná žena...