VŘÍDLU KARLOVARSKÉMU.

Vřídlo hodné, by tě Musy plným sborem opěvaly,

odkud žhavé prameny tvé tryskajíce výš se valí?

Sirné žíly, vápno živé odkud zázrakem se nesou,

jsou to Sicilie žáry, které hrudí Aetny třesou?

Či snad Pluto je tvůj soused, zahřívá on Styxu žehy

vlny tvoje? Ustupte již vyhlášené Baje břehy

i vy zřídla, Antenor kde odpočinul u Timava,

i ty zdroji blíže Rýna modrojasný, jehož sláva

proto dále světem letí, že blíž tebe odpočívá

nejzbožnější císařů všech Karel velký! Hleď, jak divá

síla co tu bublin hází do vzduchu! Ó pohleď, pramen

pestře jak tu na své cestě barví mramor, barví kámen,

řek’ bys, Iris hraje sotva takto v barev duhojasu.

Svaté vřídlo, tryskej dále, val se v koloběhu času,

ať rod lidský z tebe čerpá dlouho zdraví, navrať kmetu

čerstvou sílu, dívce bledá líčka nachem polej v květu,

všecky uzdrav, veselejší ať jde každý domů, všudy

chválu tvou dí, kdo v tvé vlny chorobné své vnořil údy.