Vše člověk v žití vykoupiti musí,

Vše člověk v žití vykoupiti musí,

i prosté chvíle poklidu,

bol zrovna hruď když nedrtí nám v kusy,

o štěstí se nám zdává již –

zda právem – těžko vyslovíš.

Já za ten klid jsem vděčný stejně dál;

co s bytostí Tvou osud zlý mně vzal,

mi nikdo nenahradí...

Tys byla vše – Tys byla píseň mládí...

Tys byla žití stinné stromořadí!

Teď pouští jdu, den po dni samá poušť kol zeje...

ty chvíle, kterých nemám s Tebou víc,

teď platí za ty šťastné... budu splácet k smrti

a bez naděje!