Vše na Tebe mne připomíná,

Vše na Tebe mne připomíná,

ten pohled snivý, oka žeh –

tam slunce třpyt a loubí stinná

a květů čarných žhavý dech.

V mé duši rosteš v nekonečnost –

vždyť znala jsem Tě dávno již...

ne včera jen – ó, je to věčnost,

jak dávno, ani netušíš!

Když v sny mne matka zkolébala

a líbala mou dětskou skráň,

Tvá duše se v mé duši smála,

mou ruku tiskla Tvoje dlaň.

Vždy ve snu šli jsme květnou strání

tak tiše, jak dvě sestry jdou –

jak dávno tomu, nevím ani,

jsem ráda měla duši Tvou.

Zde cesta naše byla jiná –

žel! Pozdě jsme se setkali! –

Ač vše mne na Tě připomíná,

teď jdeme jenom povzdálí!