VŠE PLYNE...

Bozi všecko vidí, bozi všecko slyší –

příjemno je ležet v lese na Zátiší...

Není kolem lidí, zvířat kolem není –

děkuji náhodě za to nadělení:

pod hlavou hrst trávy, nad hlavou kus nebe,

na starosti jenom a jedině sebe.

Pěknou podívanou, jak oblaka letí,

sám turecký pámbu může záviděti.

Kouř cigárka klidně, tiše vzhůru pluje –

ať se v nekonečnu také zaraduje,

ať tam pozdravuje všecky nesmrtelné,

jeptišky i mnichy svaté církvi věrné,

papeže i katy, zloděje i krále,

báby, kostelníky, drozdy a tak dále.

Všechny, kteří světu černý příkrov dali,

pravdu, krásu, radost kteří zašlapali,

zpeněžili boha stejně jako hlupství,

aby veselo vždy bylo na biskupství,

aby tučná břicha tučné hody měla

i ve jménu Ducha i ve jménu Těla.

Velí zákon boží: jeden vždycky platí

druhému, jenž církví ustanoven bráti.

Velí zákon boží: dobří mladí lidé

dejte rádi všecko, když k vám pastýř přijde.

Velí zákon boží: vidoucí buď slepý –

co je proti církvi, je lež nebo klepy.

Velí zákon boží: víra tebe spasí,

bývalo tak, je a bude na vše časy – –

Kouř se rozptyluje – – mizí v strmé dáli –

usmívám se za ním: zdrávi vzkazovali!

Zle je, pane, dole na pozemské slupce –

světlo vysvítilo na černavé trubce,

zapálilo kutny, zapálilo hlavy –

od Sekvany vzlétlo spadlo u Vltavy.

V úzkosti Jerišské trouby hradby boří:

v nejčernější zemi hoři, hoří, hoří!!

Co teď? Prosit, volat, klekat, zažehnávat,

vykuřovat, pilně na modlení dávat?

Řím a nebe všecko vidí, všecko slyší – – –

Příjemno je ležet v lese na Zátiší.