VŠE ROZMAR PŘINES’...

Vše rozmar přines’ za večera,

květ zlatý na stráň rozhodil,

kde pustá lada byla včera,

luh rosnou vláhou pokropil,

vše rozmar přines’.

A smutky navál v teskná šera,

a zastavil se u mohyl,

kde odpočívá bolest sterá.

Leč nevěděl už, kde spí která –

jen nad rovy se zamyslil...

pak hvězdy snášel za večera

a v sladké písně mé je skryl –

vše rozmar přines’.