Vše s mírou.

Slečno, divné oči máte,

nevyspalé v modrém kole;

proč vás vidím častokráte

večer u nábřeží dole?

Je tam tolik smutno v noci

v hlubokém jak černém hvozdě,

člověk sláb je, bez pomoci,

cos se mihne – a je pozdě.

Věřte, že to dobré není,

kdo tak brzo ke žni seje;

brzo musí na sečení,

brzo sní, má hlad – a zle je.

Též to není dobré mnoho,

– věděli už dávno staří –

když se příliš zrn dá; – z toho

málo co se povydaří.

Nebojí se trochu máti,

že přijdete do nehody?

Pardon! – já ji viděl státi

také někdy u té vody.