Vše se změní...

Západ odívá se v roucho rudé,

na obrovské housle vichor hude,

příšerně to zvučí v starém sadu,

a já těžkou hlavu v dlaně kladu.

Větrem zmítán déšť se v okna točí,

divná žalost oblévá mi oči,

stesk vzletnému srdci pouta kuje,

už mi život tepny podvazuje.

Kolem hlavy trny se mi tísní,

duše smutnou krvácí mi písní;

ztratilo se všecko letem roků,

pramen slz jen temení se v oku.

Čekám! Tuším, že se v klidné době

všecko změní, třeba v temném hrobě;

že se slza z očí navždy ztratí,

a má píseň skřivánkem se vrátí.