Vše ticho.

Vše ticho; večer nedýchá,

i vody ztichl sten,

zvon s věže pláče v dálku hor,

kam zašel zlatý den.

Hvozd černé oči přimhouřil

a blahem ztajil dech,

že červánkem jej políbil

Bůh, jas na slunných rtech.

A v ňadrech zas to rozkvétá,

jak v poli rudý mák,

a v nebi hvězdy smějí se

a v dálce zpívá pták.

A v srdci roznícen je cit

v krás plápolavých snech

a plna růží je má krev

a duše samý žeh.