Vše zvadlo.

Zvadly, spadly všecky květy,

zvadlo, spadlo všecko listí,

na rubáš už zemi choré

Jeseň nit se jala přísti

jemnou a hebkou.

Od severu dujný vítr

zmítá její vlákna sterá,

utkává je v závoj šedý,

prostírá jej za večera

jemně a hebce.

Zahaluje hory, lesy,

vše, co v cestě stihne právě,

jak ta jeseň živobytí

zdroj myšlenek v lidské hlavě –

jemných a hebkých.