Všechno musíš přetrpět,

Všechno musíš přetrpět,

vším se probít,

velkých bolestí neželet,

malými radostmi ožít,

spoutaný, duchem dát se v let,

zbodaný, srdce do ran svých vložit.

Důvěrou čelit pohledům jedovatým,

úsměvem na ně odpovídat,

v ticho a krásu se vtělit,

ze smutků svých se nezpovídat,

o radost s každým se bratrsky dělit.

Každému požehnat,

kdo práh tvůj minul, aby se nevrátil,

každému dobré slovo dát,

i tomu, kdo řád svůj neplatil.

Den dnem ti nebuď, nocí noc,

když dobrý skutek požehnáním

by nestlal se v ně jasem v tmu

a povzbuzením v svitu ranním.

Myšlenku dobrou na úsvitě

všem pošli jako světlo denní –

a těm, kdo hořem zranili tě –

dej pochopením odpuštění.