Všecko má své dobré časy.

Všecko má své dobré časy

i to boží polní kvítí,

když sluníčko opřádá je

paprsků svých jarní sítí;

když u vejši skřivánkové

o lásce si povídají,

a křepelka s křepelákem

na mezích se scházívají.

I ta láska chce mít mladost

jako jaro polní kvítí,

jako laně háj dubový,

jak potápka bujné sítí.

Zbudíli se v ňadru láska,

když zmeškalo mládí dobu,

vadne srdce, až uvadne,

až se s kostmi složí v hrobu.