Všecko pučí...

Všecko pučí, zelená se kolem,

stromy po alejích, tráva polem,

bujné keře nivy na pokraji,

úhorem jež leží;

divno-li, že také duch se svěží

a sny zelenají?

zklamané že ňadro touhou zvučí,

z myšlenek že poupě písně pučí,

bledé líce ruměncem že kvete,

v ňadrech že si naděj’ hnízdo plete,

v němž si v sladkém chvění jarou silou

skryje štěstí perutí svou bílou?

A když ne, pak v blaženém tom reji

střelami své bídy nerušte jí!