VŠECKO SE OPAKUJE...

V dnech mladosti z nás mnohý zaujatý

byl celou duší pro soc. demokraty,

bezprávní byli, dále viděli

jsme živel pokroku v nich, příteli.

No, přišel čas a přines vyplnění

jich snů a tužeb, stesků více není,

po apoštolech přišli církevníci,

těm byli k smíchu všichni mučeníci –

moc mají, vládnou a ty hlavy jich

si blahobytní v formách buržoustských.

A člověk vida tento proces lidský

řek sobě: Ano, tak to chodí vždycky –

dějiny, národ, složky mění se,

jak v polích vrstvy přeorají se.

Dnes je to úsměv shovívavý jistý,

s nímž na mláď planoucí pro komunisty

se člověk, stoje stranou všeho, sám,

se dívá jako k směšným dětským hrám.

Čte výlevy jich nebojácné vzdorné,

čte verše jejich zlé a světoborné,

čte věšteb jejich slova zuřivá –

a při všem se jen tiše usmívá!

Vždyť přijde čas, jenž zraky jejich promne,

sny rozfouká jim hrozné, přeohromné

a z dnešních apoštolů-mučeníků

vyrostou řady tlustých církevníků,

zmoudřelí diváci pak budou zřít

své hrdiny, jak my kdys, buržoustit.