Všední román.

Když dcerce minulo

čtrnáct let,

poslala ji máti

v širý svět.

Na ústa polibek,

v čelo kříž,

aby hřích k ní přijít

nesměl blíž...

Zapadla dceruška

v města vír –

matička zas v hrobě

našla mír.

Po roce, když dcera

přišla zpět,

pučel jí na líci

žlutý květ.

Žlutý květ podzimní,

v duši kal –

to jí za ctnost, mládí

měšťák dal.