VŠEDNÍ THEMA.

Vždy na večer – po slunce západu

je vídám zvolna jíti do sadu.

Jdou oba tiší, plní passivnosti,

on píše za plat malý v kanceláři

a ona usýchá zas v domácnosti;

tak ze dne na den stejně hospodaří.

V zákoutí parku na lavičce sedí,

na západ bez účasti, tupě hledí.

On přemýšlí na účty neskončené

a jak by chyba v nich se opravila,

a ona – přemýšlí tak každodenně –

co k obědu by zítra připravila.

Vždy na večeř po slunce západu

je vídám zvolna jíti ze sadu...