Všední tragédie.

„Aj! jak jste, paní, bledá tak“ –

jen tolik jsem k ní promluvil:

a trpce „Ach!“ se usmála...

i byla bledší ještě víc.

I podal jsem jí pravici,

již ona prudce potiskla...

Já dál šel, ona nazpátek –

pan manžel šel jí naproti.