Všední verše (IX)

Dva lidé se kdys rádi měli

a taky si to pověděli;

a on šel na to do světa.

A nežli přešlo deset neděl,

už každý vrabec o tom věděl,

že láska z obou odlétá.

Byl v cizině a doma ona.

Čas pouť svou světem rychle koná

a kdož to ví, jak bude dál.

On zatím jednou za večera

čte ve kavárně „Moniteura“,

v němž článeček v ten smysl stál:

„že z ní se stala velká dáma,

jež pohrává si s dukátama,

jsouc paní kéhos knížete.“

Usmál se, na to čaje nalil

a cigaro si pozapálil:

„je škoda toho děvčete.“