Všední verše (VI)

Nebyl ste, pane, včera na pohřbu?

„Byl, pane můj,“ on na to odpověděl.

Ah, již se pamatuji, dole u kříže

ste na porostlém rově mlčky seděl.

„Tam, pane.“ Byl jak socha z mramoru.

Nuž, byl to průvod velmi dojímavý,

když němá jindy smrt hned pojednou

tak hlučné hody na lidech si slaví.

„Ba, pane.“ Zamlčel se v divném zachvění.

Vy znal ste dívku včera pochovanou?

Trpce se usmál, rukou potřás’ mi

a slzu v oku dal se potom stranou.