VŠEDNÍ ŽIVOT.

Všední život, denně nudný stejně –

milostpaní, víte co to je?

Nic, co by nás nadchlo v díla velká,

žádný svit, jenž hoří čarodějně,

v hrudi nic nám nejásá ni nelká,

bez citů jsme, lásky, pokoje.

Je to strašně smutné umírání

– vy to, krásná, jistě neznáte! –

na duši to černou nocí leží,

srdce dýkou všednosti to raní,

a to chví se, umírá jen stěží,

musí dožít žití proklaté.

Všední život, více bolí stále,

nemá nic, co duši skonejší.

jeho smích i jeho smutné lkání

výkřikem jsou nudy neskonalé:

bojíme se, smrti, milostpaní –

život však je ještě hroznější!