Všední život. (2.)

Aj řeko, řeko hluboká,

však znám tu černou hloubku tvou,

však vím, co světla utíká,

že pekelné to sítě jsou!

A rozestřené schytrale,

jak ďábel by je líčil sám,

však divá řeko – nech mne jen,

sic sítě tvé ti potrhám.

Však nebojím se příšer tvých,

ty slabochy přitáhnou jen,

ve hloubce tvé je duší noc:

a já – já chci mít jasný den!