Všednost života. (I.)

Chtít žíti! – Bože, co to vyžaduje!

Čas, peníze a z všeho nejvíc zdraví,

chuť, lásku k všemu, co zde vzpruží, baví,

že člověk proudem, lístek růže, pluje.

Nás všední život denně ošizuje,

jak jongleur nejdříve se před nás staví,

pak couvá zrádně, ústy „ano“ praví,

leč skutkem v záporu dál pokračuje.

A ztrácí brzy peruť šumnou óda,

dny po dnech bezbarvě se k předu valí,

jak plná špíny z okapů jest voda.

A bajkou v sled je vůle, snaha, shoda,

jen v sled si šeptneš, pohlížeje v dáli

v té jednotvárnosti: „Tak všeho škoda!“