VŠEM ODPOUŠTÍM.

Jsem stár a duší chor a hynu,

můj západ přišel, vím to, vím,

nuž, dřív než v hrobě odpočinu,

všem nepřátelům odpouštím!

Všem odpouštím, jichž mstivou hanou

můj duch svá vzletná křídla schlíp’,

všem odpouštím, kdo náhlou ranou

svých hněvů v hruď mi vbodli šíp.

Všem odpouštím, již konec žití

mně záviděli i ten chléb,

kdo šlapali mých ňader kvítí

a v šedý kopali mě leb.

Všem odpouštím, již v slz mých proudy

zlý nasypali záští kal,

všem odpouštím, již zavýskali,

když úzkostně jsem zaplakal.

Všem odpouštím, kdo cest svých blátem

mých skrání poházeli sen,

kdo řekli, když jsem v pádu vstával:

Ten smělec, hle, buď povalen!

Všem odpouštím, kdo v novém čase

na písničkáře zašlých dob

han vrhnou mračné krupobití

a na jeho snad plivnou hrob.

Všem odpouštím, kdo u mé rakve

v div druhům zahájí svůj rej,

jen lépe vlast-li bránit budou

a milovat ji upřímněj!