Všichni-li mne opustili...

Všichni-li mne opustili,

v zoufalství-li duch mi šílí,

zbuď mi, strážný duchu bílý!

Jsi jen žena, jsi jen dítě,

ale což! já miluji tě

sledním vzruchem vší své síly.

Jako jiskra, nežli shasne,

rozžehne se v světlo jasné,

mrákoty kol rozeptýlí,

všecku lásku v klín ti kladu

neudánu v tužeb hladu

za malou jen blaha chvíli!

Neprožité, celé žití –

řekla jsi, že mou chceš býti,

když mne všichni opustili.