Vstal měsíc nad horu, byl celý rudý,

Vstal měsíc nad horu, byl celý rudý,

do výše vyhoupl se lehkým vskokem:

„Jak nebezpečným jest mi slunce sokem,

zda za ním, zářným, jíti smím já chudý?“

Pojď, sličná luno, k čemu stud a trudy!

Svět hledí k tobě nedočkavým okem

a těší se, že stříbrným svým krokem

noc povalíš a tmu a její bludy.

Buď mysli dobré! Když se světlo vznítí

a ví, že září, ví, že plá a svítí,

proč ještě jasnějším by chtělo býti?

Kdo vstali k oběti své celé síly

a vykonali ji ve vhodné chvíli,

pro klid svých srdcí dosti učinili.