VSTŘÍC JITRU.

Jdem ze tmy k světlu! Ještě zrak

běd mračné zjevy nezapudil,

leč v srdci zpívá naděj-pták,

a hle, již červánek se zbudil!

Chcem znovu toužit! znovu žít!

jar vítat nových zlatý svit!

Že bouř se valí od hor přes skaliska?

Toť jitro blýská!

Duj, vichře! Ať se skácí v prach

již modla útisku a moci,

rozervi pouta, strhni nach

lži, přetvářky – těch příšer noci!

Jak podlost řve a sípe zlost!

Bij do nich! Naše budoucnost!

A jestli zbudou trosky – nad hřbitovy

den vzplane nový!

Vstříc slunci! Věků šťastnějších

nám vzplá zas niva rozzářená –

již sypme zrno v brázdy lích,

ať rozkvete, ať zazelená!

Jen srdce k srdci – vzejde div!

A vstane v slávě zas, jak dřív,

v těch bouřích věků nezdolná ni vratká

vlast, naše matka!