VSTŘÍC KARDINÁLU VERDIEROVI!

Buď vítán, kníže, naše Praha jásá

a všecka Tobě vstříc se pozvedá;

radostí rozkvetla vše její krása,

věk „zlatý“ Karlův vracet se jí zdá,

neb Tebou, kníže, v města naše Pražská

Francie vjíždí sladká, naše láska!

Karlovy doby! dějin list náš skvělý,

kdo nevzpomněl by v mocném pohnutí,

jak k hvězdám slávu naši povznášely,

zda rozplývat se nás to nenutí?!

staletí slavných dech nás v Tobě ovál,

svět věří v nás, jenž o nás pochyboval!

Duch náš dnes jak by probudil se znova

v den Svobody jak a již, zdál se, has’;

to kouzlo vaše země v sobě chová

a vaše přítomnost je budí v nás;

dech Svobody jak znova by nás prodech’,

po vnitřních bojích, ó jak sladký oddech!

Nám přinesl jste víc než jenom víru,

i lásku Francie, bratrství zvěst,

v níž jediné dnes záruka je míru

a státu našemu lze růst a kvést;

kříž, jenž nás drtil, proměnil se v skvoucí –

po Bohu Francii buď dík náš vroucí!